Známý evangelista se jednou nachomýtl na metodistickou Výroční konferenci. Velmi si liboval, že pro jednou nemá žádné povinnosti. O to více se ulekl, když jej odpoledne během přestávky odchytil biskup a říká mu: „Všichni jsou nadšení, že vás tu máme, bratře! Počítáme s tím, že večer budete kázat!"„Ale já nemám nic připraveno!" bránil se zděšeně evangelista.„Ale, bratře, takový zkušený kazatel, vy přece nepotřebujete dlouhé přípravy! Požádejte Ducha svatého a on vám něco vnukne!"

Ubohý evangelista ani nešel na večeři a nervózně bloumal po modlitebně. A tu uviděl, že na parapetu leží nějaká složka lejster. Nahlédl do ní, a co nevidí: navrchu leželo na stroji psané, kompletně připravené kázání! Vroucně poděkoval Bohu, sebral kázání, a když mu po večeři předali slovo, přečetl je. Všem se moc líbilo, jenom biskup nevypadal potěšeně. Po skončení bohoslužby si hosta odvedl stranou a nešťastně zamumlal:

„Nic ve zlém, ale to bylo moje kázání, které jsem chtěl mít zítra ráno!"

Evangelista se zářivě usmál: „Ale bratře, vy, takový zkušený kazatel, přece nepotřebujete dlouhé přípravy! Požádejte Ducha svatého a on vám něco vnukne!"

Jednou po skončení bohoslužby, když se farář loučil s účastníky, přišel mu potřást rukou jeden z farníků. Poděkoval za kázání a pravil: „Pane faráři, vy musíte být chytřejší než Einstein.“

„Děkuji!“ červenal se farář potěšeně.

Ale jak týden ubíhal, začalo mu vrtat hlavou, co vlastně dotyčný bratr tím komplimentem myslel. Nemohl pochopit, proč by měl někomu připadat chytřejší než Einstein. A tak se rozhodl zeptat přímo.

Příští neděli na to zavedl řeč a požádal o bližší vysvětlení.

Muž odpověděl: „No, pane faráři, říká se, že Einstein byl tak chytrý, že když něco povídal, rozumělo tomu jen pár lidí na světě. Ale vám nerozumí nikdo.“