Hana Pinknerová je spisovatelka a publicistka. Vystudovala pedagogickou fakultu obor čeština, hudební výchova. Spolupracovala s Trans World Radiem, kde čtyři roky pravidelně vysílala pořad Zadáno pro dámy. Pro ženy a o ženách také píše knížky, v čísle o ženách tedy nemohla její tvář chybět. Proto jsme jí položili tři otázky.

V současné době jste široké (křesťanské) veřejnosti známá asi hlavně díky svým knihám pro ženy. Jak jste se k tématu žen vůbec dostala (kromě toho, že jste sama žena :-))?

Nejčastěji píšu o tom, co sama prožívám, proto je mé téma jasné. Jsem žena, maminka, manželka. Můj život se točí kolem domácnosti, dětí, manžela, sousedů v domě, mých kamarádek, nyní už i zaměstnání.

Když jsem ještě byla na mateřské nebo později s dětmi v domácí škole, připadala mi témata mých příběhů většinou příliš nedůležitá, neduchovní, prostě pro veřejnost nevhodná. Bála jsem se, že budu se svým vyprávěním o dětských punčocháčích, manželových spodkách, strouhance nebo vaření polívky směšná. Ovšem reakce čtenářek i čtenářů byly překvapivě nadšené, vstřícné a oceňující. Bylo pro ně povzbuzením, že všude tam se lze setkat s Bohem.

Máte možnost komunikovat se svými čtenáři? Patří mezi ně i muži?

Ráda jezdím po republice a čtu ze svých knížek. Setkávám se tedy se čtenáři i čtenářkami tváří v tvář. Většinou po čtení následuje debata nebo beseda, takže mám reakce z první ruky. Dostávám ovšem i dost dopisů nebo e-mailů. Reaguje více žen, to je asi přirozené, ale ani muži nechybí. Píší mi, že jim pomáhám pochopit ženské uvažování a můj pohled na život je prý i pro ně inspirací. Jednou jsem dokonce byla pozvána mluvit k ryze mužskému shromáždění. To byl báječný adrenalin!

Kterou ze svých knížek máte nejraději?

Nejraději mám vždycky tu poslední knížku. V současné době je to tedy Jedno potěšení týdně. Myslím si, že by mohla nést podtitul Malá škola vděčnosti. Jsem přesvědčená, že vděčnému člověku se lépe žije.

Ale už za pár týdnů budou mým favoritem Kuchyňské pohádky. Moc se na ně těším, hlavně kvůli kouzelným ilustracím Kláry Kubešové.

Děkuji.

Al