Jmenuji se Timmy a nemám rád, když mi někdo říká Tim. No vidite, přesně jak sem to psal minule. Jeden se snaží, dokonce se tu veřejně vyznává z lásky k lidskýmu stvoření a bum ho, přijde mi dopis, kde se na mě kdosi zlobí a ještě chce, abych se veřejně vomluvil.

Já teda nemám nic proti veřejnejm vomluvám, vono je to někdy dost efektní, jenže já fakt nevim, za co se mám vomluvit. Když sem psal to inkriminovaný povídání vo tom klukovi, co na mě nebyl moc milej a já na něj už vůbec ne, tak sem vám prostě jenom popisoval, jak se lehko stane, že jednomu rupnou nervy, když zrovna potřebuje chvíli klid a nikdo mu ji nechce dopřát. A že je člověk v takovou dobu drsnější a zlejší než vobvykle, kdy mu rozum dovoluje vítězit nad přirozenou sobeckou touhou, to snad zná každej. Však mi to bylo líto a sliboval sem, že se polepšim, jestli si pamatujete. Já si teda myslim, že pokud se mám někomu vomlouvat, tak tomu klukovi, co sem se s ním tady na Letný bavil a co sem na něj byl vošklivej. Však už sem ho asi dvakrát hledal, jenže nic. Ale aby bylo úplně jasno, tak rozhodně nemám nic proti lidem, který sou slepý, ani proti těm, který sou blbý. Rozhodně neřikám, že slepí sou blbý a blbý slepí, ani nic podobnýho. To prostě vyplynulo ze situace, že sem ty dvě slova přilepil k sobě, ale patřili tomu klukovi, že byl slepej, když neviděl, že nemám masku, a blbej, když to nepochopil. Taky sem mu moh říct, že je chromej a dutej, ale prostě sem řek něco jinýho. A říct sem mu to mohl právě proto, že ve skutečnosti nebyly ani jedno, ani druhý. Jen sme si nesedli a mně ruply nervy. Však mi to bylo líto, ale to už sem vám vysvětloval a nebudu se vopakovat, protože vopakování, jak sem zjistil, rozhodně není matkou moudrosti.