V sobotu 8. května proběhl v Plzni – Bolevci seminář o zakládání sborů. Seminář vedl bratr Eberhard Schilling z Německa. Je to kazatel, který má osobní zkušenosti se zakládáním sboru a zároveň je pověřen vedením této služby v Německu. Mohl tedy hovořit jak z pohledu obecných principů a teorie, tak také z praxe.

Bratr Eberhard žije v Norimberku. Před 12 lety zde založil se skupinou dvanácti spolupracovníků sbor. V té době již byly v tomto městě i jiné metodistické sbory, ale kulturně a způsobem zbožnosti nevyjadřovaly to, co měla tato skupina na srdci. Proto se rozhodli rozšířit pestrost ECM v Norimberku a založit nový sbor. Zpočátku neměli podporu ostatních sborů, a tak to bylo poměrně složité. Nyní je situace jiná. V době, kdy bratr Eberhard nový sbor zakládal, nemohl se této práci věnovat naplno, protože měl vlastní zaměstnání a zakládání nového sboru měl jako „koníčka po práci“. To mělo kupodivu spíše své výhody než nevýhody – především v tom, že všichni v týmu věděli, že co neudělají oni, zřejmě neudělá nikdo. Nedocházelo tak k přenášení služeb na faráře, jak se to namnoze děje. Po dvanácti letech se sbor rozrostl na 300 lidí.

Bylo velmi užitečné, že byl přednášející připraven s námi sdílet nejen to, co se jim podařilo, ale také otevřeně mluvil o tom, kde zřejmě udělali chyby a co by bylo možné udělat lépe. Mohli jsme se tak dozvědět, že je dobré věci neuspěchat, jak důležitá je počáteční fáze přípravy a hlavně budování týmu, který pak spoluutváří základy nového sboru. V počátcích je prý nejdůležitější jasně si stanovit, co chceme, proč to chceme, jaký způsob zbožnosti je nám blízký, jakou hudbu budeme chtít při setkáváních, které teologické důrazy jsou pro nás klíčové, jaká bude naše cílová skupina. Vyjasnění vlastních postojů i základů, na kterých stojíme, je ta nejdůležitější věc v přípravné fázi. Zanedbání přípravné fáze se rozhodně nevyplatí. Dokonce je lépe se v počátcích rozejít s tím, že do toho spolu nepůjdeme, protože nemáme dostatečnou jednotu pro budování sboru. Je to prostě lepší, než to dělat později, když už práce běží.

Bratr Eberhar mluvil také o životním cyklu sboru. Je obdobný jako život sekulárních organizací – je zde počátek, nárůst, čas stability a žel také čas úpadku. Tento cyklus byl jedním z argumentů, proč je dobré pamatovat na to, že zakládat nové sbory, případně zásadně transformovat ty, které již překročily svůj „horizont“, je jedním z klíčových bodů evangelizace. Umenšující se sbor má vlastně dvě možnosti. Buď se bude umenšovat dál, nebo se z něj stane nový sbor, který začne žít svůj život od začátku – včetně počáteční fáze přípravy, kdy si vyjasní, co vlastně chce, kam směřuje, jakou cílovou skupinu chce oslovit atd. Překvapující pro mě bylo doporučení nedělat bohoslužby pro veřejnost dříve, než bude v novém sboru 50 lidí. V Norimberku prý začali příliš brzy – už když jich bylo 30. Když jsme pak o této věci diskutovali, což bylo velmi zajímavé, bylo konstatováno, že je velký rozdíl, zda se sbor dostal k počtu 30 odspoda (začíná růst a jejich teprve 30) nebo odshora (postupně se umenšuje a ze 100 zbývá 30).

Budoucnost sborů vidí Eberhard Schilling v návaznosti na společenské trendy. Ty můžeme pozorovat ve dvou směrech – někteří lidé vyhledávají různost – malá společenství, která jsou si velmi blízká. Jiní naopak vyhledávají velká shromáždění. Církev by měla být schopna a ochotna na sociální vývoj společnosti reagovat. Měla by být připravena nabídnout lidem formu, která je jim příjemná. Vždyť jestliže někdo chce přijmout Krista, je to krok velmi těžký, odvážný a má dopad na celý život. Měli bychom proto všechny ostatní bariéry, které nejsou spojeny s pokáním a odpuštěním, odstraňovat a eliminovat, aby se tak zvěst o Kristu k lidem dostala srozumitelně a bez zbytečných kulturních překážek.

Radomír Škaloud