Před několika lety jsem jednoho krásného dne četl Anténu a na jedné straně byla zpráva o ekonomické situaci v TWR – nebylo to nijak růžové; psalo se tam, že peněz není zrovna velká hojnost a ekonomika rádia je nějak v mínusu. A na jiné stránce jsem se pro změnu dočetl, že je nedostatek lidí pro práci v rádiu.

Tak mne vzala taková lítost – křesťanské rádio a musí se potýkat s takovými problémy! Ptal jsem se sám sebe, jak bych mohl pomoci. S penězi to moc nevytrhnu a zlatý poklad nemám. Ale písmenka znám a číst umím – zeptám se tedy, jestli by mne nechtěli jako „čtoucího“.  A nápad byl na světě. Kontaktoval jsem TWR, slovo dalo slovo a byl jsem pozván ke zkoušce na mikrofon. Když se ohlédnu zpět, velmi se divím (hlavně Kateřině Hodecové, protože ta se mnou tehdy natáčela), že se mnou tenkrát chtěl vůbec někdo něco dělat, jelikož jsem, milí čtenáři, zjistil, že sice písmenka znám, ale číst neumím – artikulace téměř na nule, číslovky katastrofa a některá písmenka jsem místo vyslovování doslova jedl (tedy polykal). A to jsem vůbec neměl tušení, že text ke čtení se musí nějakým způsobem upravovat. Nicméně mi byla přidělena, jak já říkám, „hlasová doktorka“, Lucie Endlicherová. Touto cestou bych jí rád poděkoval a „vystřihl pukrle“, protože to byla ona, kdo mne naučila číst „Ema má maso“ a „máma má mísu“ a vysvětlila mi principy a pravidla. Studiový mikrofon je totiž věc, která slyší i trávu růst, natož když vám kručí v žaludku. Nesmíte být ani hladoví, ani přecpaní. V ústech nesmíte mít ani sucho, ani mokro, a dokonce musíte umět dýchat. Opravdu jsem si připadal, jako bych se vrátil někam do první třídy. Byla to pro mne výzva nejen v tom, abych se naučil pořádně vyslovovat, ale hlavně jsem do toho šel s tím, že mohu nějakým způsobem pomoci k šíření Božího slova. Svým založením jsem spíše introvert a nejsem typ člověka, který dokáže na ulici nebo ve vlaku navázat s druhým kontakt a sdělit mu něco o víře, o Bohu apod. Takže forma nesení Božího poselství prostřednictvím rozhlasových vln, potažmo internetu, mi dost „sedí“. Myslím, že tímto způsobem mohu trochu přispívat na Boží dílo nebo na něm pracovat. Závěrem chci povzbudit všechny ty, kdo mají chuť pracovat pro Boha, zkuste se zeptat v TWR – oni vám třeba poradí.

Petr Stoy

Petr Stoy je dnes pravidelný moderátor pořadu Slova naděje, načetl řadu myšlenek na den a spolupracuje na přípravě pořadu Za obzor.