Milí čtenáři, dovolte mi, abych se s vámi podělila o radost a vděčnost, kterou prožívám. Na jaře 2004 po modlitbách a zvažování přijalo staršovstvo našeho protivínského sboru nabídku týmu z USA k pomoci na nějakém projektu. Rozhodlo o přestavbě stodoly na zahradě pro službu dětem. Báli jsme se, jak to bude s dorozuměním se, protože angličtinou jsme vládli asi jako kozel vidlemi. Měli jsme pouze vizi, že to bude pro děti, dorost, mládež. Kromě nadšení a vize nám chybělo všechno ostatní - síla, pracovníci i peníze. Zpočátku jsem byla k projektu dost skeptická, zdálo se mi, že nový dům pro děti nepotřebujeme. Lidé ve sboru se zavázali k práci, finanční podpoře nad desátky a k modlitbám, bez nichž by šla práce dost ztuha.

Pán Bůh vzal vážně víru několika „dobrodruhů". S jeho pomocí a požehnáním se podařilo zbourat starou stodolu a místo ní postavit nový domeček. Od začátku bylo záměrem, aby sloužil a stal se místem setkávání také pro lidi z našeho města. Na stavbě se pracovně i finančně podíleli členové a přátelé sboru, týmy z USA i Rada oblasti a Správa budov. Po čtyřech letech jsme domeček otevřeli s vděčností Pánu za zcela novou budovu.

Ve čtvrtek 1. 4. 2010 jsme slavnostně otevřeli Středisko křesťanské pomoci Pastelka, pod nímž funguje mateřské centrum. Ten den byl pro mne od rána zvláštní. Nejprve přišla znepokojivá zpráva týkající se naší rodiny. Dopoledne pak přijel do MC pán, aby položil koberec. K věřícím neměl zrovna vstřícný postoj. Navážel se do církví a zpochybňoval jejich aktivity a vůbec nevěřil v zájem lidí o ně. Nakonec si řekl o kafe (asi věřil, že mu nenaliji nějaký omamný lektvar, i když jsem věřící), povídali jsme si o věřících a já mu mohla vydat svědectví o Bohu. Ne o lidech, kteří nejsou bohy. On si myslel, že věřící musí být stoprocentní. A když nejsou, tak nejsou ani věřící.

V Protivíně žije 4800 obyvatel, z toho zhruba 1500 rodin ve věku 25 - 40 let. Netušila jsem, kolik by mohlo na otevření Pastelky přijít maminek a tatínků s dětmi. Nakoupila jsem dárky asi pro 30 dětí, omalovánek jsem sehnala jen 28. Věděla jsem, že některé maminky nechtějí přijít do církve, nějak se jim to příčí. Zvala jsem osobně a rozvěsila letáky. Účast slibovalo jen několik málo maminek - do pěti.

Začínali jsme v 16 hodin. S přípravami jsem měla plné ruce práce, jedna maminka mi přišla pomoci balit dárečky. Před 16. hodinou byla herna plná dětí a rodičů, šrumec to byl nádherný. Sešlo se nás téměř 50, z toho 26 dětí. Ale možná jsme špatně počítali, protože omalovánky nezbyly a museli jsme dávat balíčky bez nich.

Otevření MC považuji za požehnané a zdařilé. Děkuji bratru Josefu Červeňákovi, který přijal pozvání a měl i krátké slovo. Děti neudrží dlouho pozornost, nejinak tomu bylo i tentokrát. Čím déle trvalo povídání, tím více děti zesilovaly a rostl hluk a šramot. Všimla jsem si však, že když bratr Červeňák vyprošoval požehnání, najednou maminky ztišovaly své ratolesti, až se jim to nakonec podařilo. Potěšilo mne, že modlitbu možná nebraly vážně, ale určitě ji respektovaly. To je výborná zpráva pro nás všechny: Lidé stále mají respekt, i když do kostela nechtějí.

Díky všem, kdo pracovali a namáhali se, aby vznikl ze stodoly krásný domeček. Byla to dřina, docházely síly, nebylo vždy dost dobrovolníků a někteří nevytrvali. Vážím si práce všech, kdo to nevzdali a vzali domeček za svůj. Někteří nemohli pracovat fyzicky, zato se modlili, přimlouvali a povzbuzovali. Ženy ze sboru o sobotách pekly a vařily, aby muži netrpěli hlady, protože my ženy víme, že „hladový chlap je zlý chlap".

Protivínský sbor se umí i finančně postavit za to, co chce. Nečekal na církev, co nám dá, co ukápne z Rady oblasti či Správy budov, ale opravdu se zavázal, že se bude 60 % podílet na projektu. Myslím si, že díky práci, úsilí i rozhodnutí lidí zafinancovat si co největší část sami, se za to Hospodin postavil a dal požehnání. Nebyla to procházka růžovým sadem. Bůh nás ale rozhodně neopustil, naopak, otevíral dveře, kde bylo třeba. Zaobstarával nás, protože i my jsme to vzali vážně a neměli ruce v klíně a nohy na pohovce. Díky lidem a našemu milujícímu Otci, který nás provází, vede, žehná a dává sílu. Bůh lidi potřebuje a oni jeho.

Modlím se, aby Pán Ježíš žehnal Středisku křesťanské pomoci, aby se stalo místem, kde se s ním lidé z Protivína budou moci setkávat a poznávat ho. Chci být světlem a solí, chodit v moudrosti a pokoji. Maminky a tatínci ho potřebují tím víc, když vychovávají svá zlatíčka, sluníčka a někdy i šibaly. Kéž nás Hospodinovo požehnání neopustí. Kéž zůstáváme Střediskem křesťanské pomoci. Budeme nesmírně vděční, budete-li chtít přispět na činnost SKP Pastelka. Finanční příspěvky lze posílat na číslo účtu 236597552/0300.

S poděkováním a přáním Božího pokoje a požehnání Miluše Šálková