Stará střecha na našem sborovém domě je hodně poškozená tesaříkem a volala po výměně. Vlastně, napadeny jsou hlavně trámy, jestli se dá říct trámy kulatině (neotesané stromy) o průměru cca 12 cm. Z některých se při jejich řezání jen zaprášilo a bylo vidět jen asi třícentimetrové dobré jádro. (Při vyšší nadílce sněhu, jsme si mohli v modlitebně stavět sněhuláka a obkládat ho zbytky propadlé střechy.)

Vše začalo se zpožděním až v červnu (zpevnění stropu U profilem 200, dělání věnce a přizdívání zdi z tvárnic ke stávající patnácticentimetrové zdi z cihel a udělání druhého věnce, vyzdění štítů). V červenci nám dovezli z lesa dřevo, a tak mohl bratr Wagner začít řezat na katru trámy a prkna. V půlce září přišli tesaři, kteří postavili krovy. Potom proběhlo dozdění komína, pobíjení střechy prkny, latěmi (vždyť to znáte) a poslední pondělí v říjnu jsme společnými silami s firmou Šiko položili tašky Bramac. Zvolili jsme kvalitu za rozumnou cenu (nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat levné věci), kdyby Pán ještě nepřišel, aby to chvíli vydrželo. (Výsledek můžete vidět na fotkách na obálce prosincového čísla časopisu)

Nová střecha je vyšší než původní (vznikl tak prostor pro případnou půdní vestavbu), a tak jsme starou nebourali, ale novou postavili nad ni. Má to svoje výhody:

1. Každý může vidět, že nejsme žádný chudý sbor (máme dvě střechy).
2. Kdyby se nová střecha náhodou propadla, máme ještě jednu náhradní (to nemá ani Rick Warren ve svém sboru v Saddleback church v Kalifornii - pravda, tam zas nemá asi ani sníh).

(Ve skutečnosti nás čeká starou ještě zbourat.)

Při stavbě byla i příležitost zamyslet se nad svým životem. Při každém lezení na střechu jsem mohl rekapitulovat svůj dosavadní život, jestli v něm není nějaký hřích. To abych neuslyšel z úst svého Pána: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti." (Kdyby mně náhodou noha ujela, hlava o kámen se rozbila a sanitka na blízku nebyla :-).)

Také byla příležitost zeptat se nevěřícího muže, který nám pomáhal, jak na tom je. Při natírání trámů Lignofixem (ochrana proti napadení brouky) jsem mu řekl, aby dal pozor a nedržel se trámu, který jsem zrovna natíral, protože by ho potom nesežrali červi. V momentě uhnul, a tak jsem se ho zeptal: „No a víte, co bude s vámi, až vaše tělo budou žrát červi?!" (Nevím, ale vzal si to asi k srdci, protože se mi zdá, že své tělo častěji impregnuje - alkoholem :-).)

Děkujeme všem za modlitby a prosíme, nezapomeňte na nás. Ještě nás čeká hodně práce a někdy si tu připadáme jak zapadlí vlastenci (naštěstí letos není moc sněhu).

Hustovlas