Jan Harbáček je absolventem Provozně ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V letech 1992 až 2009 působil v neziskovém sektoru. Absolvoval také postgraduální studium Teoretické základy psychoanalýzy a zkušenostního výcviku v psychoanalytické psychoterapii Institutu aplikované psychoanalýzy. Od roku 2004 pracuje jako finanční a investiční poradce pro privátní a korporátní klientelu. Od června 2007 je managerem společnosti Partners for Life Planning. Vede internetové poradny pro oblast finančních trhů ve spolupráci se servery bankovnipoplatky.com, marianne.cz a babinet.cz. Od ledna 2010 spolupracuje jako odborný poradce v projektu České televize „Krotitelé dluhů". Mezi jeho zájmy a záliby patří rodina (s manželkou Gabrielou má dva syny), přátelé, je členem prezidia Klubu podnikatelů Horních Počernic, je členem rady Biblické jednoty, aktivně se účastní cyklomaratonů horských kol, rád hraje kopanou, čte odbornou literaturu a poslouchá duchovní hudbu.

Jsi šéf, vedeš a řídíš skupinu lidí, podle čeho si vybíráš spolupracovníky?

Chci spolupracovníky, kteří jsou zdravě ambiciozní, chtějí vést druhé lidi a jsou ochotní učit se a vzdělávat se. Ochotně a rád vítám do týmu křesťany a křesťanky, ale není to podmínka. Dobře se mi kolikrát spolupracuje s kvalitními lidmi, i když nejsou křesťany.

Jaká kritéria jsou pro tebe důležitá? Jakého člověka bys třeba nikdy nepřijal?

Nepřijal bych hloupého, namyšleného a arogantního člověka, i když připouštím, že do člověka nevidíme a že to někdy nejde hned rozeznat.

Existuje (ideální) způsob, jak oznámit (v lásce) zaměstnanci, že s ním končíš spolupráci? Musí tomu předcházet nějaké „varování"?

Končit s někým spolupráci je jedna z nejtěžších věcí v práci s lidmi. Jde o rozchod, což je něco podobného jako rozvod. A to není nic příjemného. Za situace, kdy spolupráce netěší ani jednu stranu, může samozřejmě jít o vysvobození. Ideální způsob je oboustranně výhodná a akceptovaná dohoda. Dobrým řešením může být „prodej" či  „pronájem" nadbytečného pracovníka jinému zaměstnavateli (viz aktuální zpráva z ČSA, která připravila projekt „pronájmu" nadbytečných českých pilotů do Asie, kde je pilotů nedostatek).Při rozvazování pracovního poměru je třeba ctít pracovní právo, v určitých situacích bez předchozího varování nelze pracovní poměr vůbec ukončit.

Máš dojem, že ve srovnání s šéfy nekřesťany jednáš jinak? Máš jiné hodnoty, jiné cíle a způsoby jejich dosažení nebo je rozdílnost jen otázkou charakteru člověka bez ohledu na víru?

Já vnímám spolupracovníka jako partnera, nikoli jako podřízeného. Nicméně pro fungování nějakého týmu je nutná hierarchie, dělení pravomocí a nadřízenosti a podřízenosti. Charakter člověka ve vedení lidí se prosazuje velmi výrazně, jsou lidé rození vůdci, jsou šefové direktivní až despotičtí, ale jsou i šéfové velkorysí a liberální.

Vyzkoušel jsem při vedení lidí jak direktivní přístupy, tak i koučování a delegování a nakonec i vedení pomocí občasné kontroly. Ať tak či tak, snažím se při vedení lidí uplatňovat životní hodnoty, které jsem přijal za své: víru, naději, lásku, spravedlnost, statečnost, střídmost, moudrost a svobodu.

Co tě na tvé práci baví?

Cítím se být užitečný a prospěšný ve vztahu ke svým klientům. Cítím, že ukazovat lidem cestu k finanční svobodě, překonávat celosvětově rozšířený stav finanční negramotnosti a pomáhat udržovat rodiny pohromadě, je mým hlubokým, vážným a důležitým posláním.

Myslíš si, že skutečně lidem pomáháš nebo jen děláš byznys?

V jistém slova smyslu dělám byznys. Kdybych svým klientům jen pomáhal, znamenalo by to nerovný vztah, vztah ne-mocného a po-mocného (resp. pomáhajícího). Ale můj vztah s klientem je partnerstvím (proto se naše firma jmenuje Partners), čili vztahem dvou rovnocených lidí. Obecně je v obchodních vztazích žádoucí uplatňovat princip partnerství mezi obchodníkem a zákazníkem. Je to nezbytný předpoklad pro zdárný průběh spolupráce. Říká se tomu strategie tří vítězů (win-win-win). Spokojen je klient, spokojen je obchodník a spokojena je i firma, jejíž produkt obchodník prodává.

Jako finanční poradce radíš lidem, jak zacházet s penězi, jak hospodařit, jak investovat. Je to tak? Myslíš si, že církev hospodařit umí? Ať už s financemi nebo s energií nebo s lidskými zdroji?

Základním principem mojí práce je ukázat klientům možnosti, které vedou k osobní finanční soběstačnosti a prosperitě, a nalézt spolu s nimi optimální způsob, jak se vlastními silami uchránit před nebezpečnou ekonomickou závislostí na státním sociálním systému.Jestli církev umí hospodařit? Nedávno jsem poobědval se svým bývalým spolužákem, kterému se podařilo vypracovat se do pozice velmi bohatého podnikatele a on na téma církev prohlásil: „Církev má obrovský potenciál, jen ho nějak neumí využít." Pořád nad tím výrokem přemýšlím a nabývám přesvědčení, že máme na víc. Na víc spasených duší, na víc kostelů, na víc diakonických projektů společenské a sociální odpovědnosti. Vkrádá se mi na mysl podobenství o hřivnách. Kdyby to mělo být tak, že zakopáváme hřivny pod zem, tak to by to s námi nebylo vůbec dobré.

Máš za to, že je potřeba vnést do církve více profesionality nebo bychom jen vytvořili dobrou organizaci, která by ztratila svůj původní účel a smysl?

Hodnotově vyprázdněná organizace je nabílený hrob. Mašina bez strojvůdce, neřízená střela. Naproti tomu amatérsky řízená skupina lidí zůstane amatérská. Sportovní terminologií řečeno: amatéři hrají nižší ligy. Kdo chce hrát první ligu, musí se profesionalizovat: trénovat, makat na sobě, vzdělávat se, zavádět nové poznatky vědy, využívat nových technologií, moderně komunikovat, využívat zkušených borců a zároveň vyhledávat a připravovat mladé talenty.

Co se ti na práci církve (jako člověku, který pracoval v církvi, pro církev i mimo ni) líbí, co bys naopak změnil? Ať už se to týká vedení lidí, spolupráce, delegování úkolů, hospodaření apod.

Na naší metodistické církvi se mi líbí metodismus - jeho princip mysli a nech myslet. Což ve mně evokuje příjemný pocit svobody a zároveň odpovědnosti. Líbí se mi conexio-sounáležitost se světovým metodismem. Líbí se mi, že k nám do církve přicházejí noví lidé. Líbí se mi, že se hlásí noví služebníci do práce. Líbí se mi rozvinutá diakonická služba.

Za slabé stránky práce církve považuji toto: přírůstky jsou malé, je nás zoufale málo; vyskytují se stagnující sbory;  dlouhodobě neudržitelná a nezdravá je závislost na státních dotacích; nemáme strategický plán; jsme příliš mlčící církví; jsme mediálně neznámí; neumíme přijímat (máme předsudky) podnikatele a bohaté lidi.

Děkuji za rozhovor

al