V Evropě už je sice patnáct let, ale o korejských ženách toho ví rozhodně víc než my všichni dohromady. Korejská misionářka Grace Kim momentálně působí ve sboru Praha 2. Zajímalo nás, zdali vidí nějaké rozdíly mezi českými a korejskými ženami.

Vnímáš nějaké rozdíly mezi postavením ženy ve společnosti v České republice a v Koreji?

Možná generační rozdíly. Dřív bylo běžné, že ženy zůstaly doma. Věnovaly se rodině a domácnosti. Ale v současné době chtějí mít mladé ženy svou práci a kariéru. Je to velká změna. Protože ženy studují a pak dostanou lepší práci. A nechtějí mít děti. Takže kvůli tomu má teď vláda v Jižní Koreji problém a vymýšlí programy na podporu žen, které budou ochotné mít děti i pracovat. Protože děti jsou budoucnost země.

Ale to je v České republice podobné.

Ano, to je.

Liší se v něčem to, jak společnost vnímá ženu? Co žena může dělat nebo co nemůže dělat? Je třeba něco, co české ženy dělají a korejské by nikdy nedělaly?

To tedy nevím (smích). Já už jsem dlouho v Evropě, už patnáct let. Takže nevím přesně, co se doma děje. V Jižní Koreji se společnost hodně rychle změnila.

A co ženy v církvi? Liší se něčím od těch českých?

V Koreji jsou velmi aktivní. Hodně času věnují sociálním a misijním nebo evangelizačím aktivitám. Hodně času věnují sborovým aktivitám.

Muži se sborovým aktivitám nevěnují?

Věnují, ale nemají tolik času. Pracují. Ale ženy, které nedělají kariéru, mají pro sbor hodně času. Přicházejí skoro každý den, protože sbor má každý den nějakou akci. Ony věnují hodně času misijním nebo sociálním činnostem. Díky tomu má korejský sbor hodně doborovolníků. A zároveň když se věnují sborové práci, sbor roste.

Dělají to i ženy, které budují svou kariéru?

Některé zvládají obojí. Takže pak říkáme, že jsou korejské křesťansky superženy. Musejí zvládnout domácnost, musí být dobrou manžekou a matkou, a přitom věnují čas sboru a ještě pracují. Ony se hodně angažují. Ale některé jiné korejské ženy, které nepracují, věnují čas nákupům a svým zábavám, protože mají hodně času a mají peníze, které manžel vydělává. Děti jsou od rána do večera ve škole, muž taky pracuje od rána do večera, takže ony jsou samy doma, mají hodně času, mají hodně peněz, a to je trochu problém. Taky je to nemorální. Ale věřící sestry jsou „dobré" (smích).

Říkala jsi, že je v církvi podle statistiky víc žen. Čím to je?

No možná, že mají víc času.

Nevadí mužům, že je v církvi víc žen?

Myslím, že to bylo vždycky ve světě, že bylo v církvi víc žen.

Až na učedníky.

Jo. No, muži v církvi taky jsou, ale tolik se neangažují.

Je to tím, že pracují.

Pracují nebo nechtějí změnit svůj životní styl. Mají jiné životní hodnoty. Přijdou jen v neděli na bohoslužby a během týdne žijí jako ostatní ve světě.

Máte také ženy kazatelky?

V metodistické církvi kazatelky máme.

A je jich víc než mužů?

Ne.

Takže muži káží ženám.

Jo.

To je zajímavé. U nás je to taky. Ale je zajímavé, že muži káží a přitahuje to víc ženy než muže.

Ano. A navíc žen je sice víc než mužů, ale když chtějí být ženy v církvi vedoucí, tak proti ženskému vedení protestují hlavně ženy.

To je skoro úsměvné.

Ano, to je.

Děkuji za rozhovor, Al