Konference se konala 31.10. v Brně ve sboru BJB ve Smetanově ulici.

Zabývat se tímto tématem je jistě potřebné pro kazatelskou praxi. Neodradila mě tedy ani vzdálenost místa konference a vydal jsem se na cestu.

Kdo se tímto tématem biblicky již zabýval, tak ví, že to není snadná etická otázka. A to proto, že se zabývá určitým celoživotním rozhodnutím člověka. Dnešní doba totiž velí užít z života co nejvíce, brát, co svět nabízí. Být věrný, obětovat život a své potřeby vyšším ideálům již není tak v kurzu. Manželství totiž není zkouška, ale spojení života jednoho muže s jednou ženou a při tom zároveň také rozhodnutí, že těch ostatních se člověk navždy vzdává.

Ohledně manželství na konferenci zazněly základní důrazy, že je to více úkol než dar a že Bůh je na straně zachování tohoto svazku. Řečníkům konference se zdařilo dobře projít všechna místa Písma, která se dotýkají otázky rozvodu, a myslím, že se také podařilo dobře poodhalit Ježíšův pohled na toto téma.

Ježíš vrací pohled na manželství k počátku stvoření člověka a ukazuje, že to byla tvrdost lidského srdce, která umožňovala rozdělení tohoto svazku v praxi starozákonního lidu. Ježíšova slova a důraz na nerozlučitelnost manželství uváděla jeho učedníky do bázně a Pán jim dosvědčuje, že zachovat manželství je skutečně nad lidské síly. Takže i samotné manželství nese evangelijní zvěst: Chceš-li obstát, hledej Boha a jeho pomoc. Manželství často krachuje, když se právě oba či jeden z manželů vzdalují živému vztahu s Bohem. Bůh nespojuje nějakým lepidlem, ale svou přítomností, takže rozvod je nejen odmítnutí partnera, ale také Boha.

Je těžké nabídnout k tomuto tématu vodítko, jak k rozvodu přistupovat. Konference poukázala na nástroje, které církvi umožňují v této otázce jednat a nepřešlapovat. Zaznělo totiž také to, že církev má někdy vzít i odpovědnost a nemá se bát označit viníka rozvodu. Obecné vyjádření, že za rozvod vždy mohou oba, je jistě pravdivé, ale také deprimující pro toho, který za zachování svazku i v pokání stál. Písmo totiž církvi dává v této otázce možnost určitého rozlišení za koho se postavit.

Dovolím si krátké obecné shrnutí, jak jsem ho na konferenci vnímal.

Ve svých závěrech se konference držela Ježíšových slov a potvrzovala tak nerozlučitelnost manželství leč odpadnutím jednoho z partnerů od Krista s průvodním jevem smilstva. V případech odpadnutí od Krista s průvodními jevy demolice vztahu a rodiny (např. násilí, závislosti, okultismus apod.) není rozvod vždy nutný, je však možné a někdy žádané oddělení.

Pokud dojde k rozchodu „v Kristu", nechť oba nehledají jiného partnera.

Dá se říci, že někde v pozadí otázek rozvodu jsme se dotýkali i vztahu milosti a pravdy. I v otázce rozvodu musí zaznít pravda Ježíšových slov. Rozeznával jsem, že ani v tomto případě milost pravdu neopravuje, ale je jejím realizátorem. Aby totiž milost mohla zůstat milostí, musí existovat i pravda. Jinak totiž milosti nebude ani potřeba.

Ve své mysli vidím pro přiblížení i příklad ptačího vajíčka. Ve vajíčku je potřeba pro nový život žloutek i bílek. Vajíčko je ještě upotřebitelné, když je žloutek od bílku oddělen. Je oddělen, ale pro život je potřeba obojího. Ze žloutku jdou plodu živiny a bílek plod chrání a je zdrojem převážně vody. Obojí je nutné a obojí se nemísí.

Pokud není vajíčko zahříváno, život z něj nevzejde. Z pukavce (starým, zasmrádlým vajíčkem, v němž se již žloutek mísí s bílkem) ani při řádném zahřívání již žádný život nevznikne. Milostivou pravdu vidím jako takovou směsici, jako smradlavý pukavec, z kterého nic živého vzejít nemůže.

Konference byla pro mne velmi obohacující nejen v přijatých informacích, ale hlavně ve společném zkoumání Písma. Jak dobré je, když církev stále bere vážně Boží slovo, a i na této konferenci jsem byl svědkem, že to církev spojuje. Bylo pro mne potěšením i povzbuzením, že se mnoho kazatelů různých denominací nebojí jasných a mnohdy ostrých kontur Písma a že jsem na konferenci potkal kazatele a dá se říci i vyjádření celých denominací, které odvážně čelí nebezpečí šedého zákalu. A milost při tom není popřena. Díky Bohu za to.

Zdeněk Brož