Když přemýšlím o službě Bohu, občas se mi vybaví moje obava, můj strach. Když se do toho a onoho pustím, jak to dopadne? Dokážu to, nebo nedokážu? Spolehnu se na svého Pána? O slovo se začne hlásit můj dotěrný návštěvník - strach ze selhání. „To nezvládneš", našeptává.

Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izrael z rukou Midjánců. Hle, já  tě posílám a budu s tebou."  (Sd 6,14)

Nedávno se mi ale v této souvislosti vybavil jeden starozákonní příběh. Ten o Gedeónovi, jak ho Hospodin povolává. Určitě ho znáte. Izraelci jsou již sedmý rok utiskováni nájezdníky z pouště, Midjánci. Pravidelně přichází, aby pustošili jejich zemi, brali vše, co jim přijde pod ruku, a ničili a zabavovali úrodu. Nenechávají nic k obživě, až je zem celá zbídačená. Izrael přežívá v úkrytech v horách, v jeskyních a soutěskách. Jak však k tomu vůbec mohlo dojít? Proč to dospělo tak daleko? Protože je Hospodin vydal do rukou nepřátel. „Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích."

Je to jednoduché. Jestliže člověk dělá něco zlého, má  to prostě zlé následky. Izraelci, místo aby se spoléhali na Hospodina, spoléhají na přírodní božstva, která  jim slibovala laciný úspěch a blahobyt. Nejde však o trest. Vždyť důvěřovat Hospodinu není jen nějaká čistě duchovní a soukromá záležitost, která není nikde vidět. Víra - důvěra - má bezprostřední dopad na to, jak člověk žije. Opustit Boha má za následek, dříve nebo později, ztrátu svobody, odvahy, naděje, životní pohody a spokojenosti. A tak, když konečně Izraelci úpí k Hospodinu, musí si nejdřív nechat líbit napomenutí, že si za to můžou sami. Naštěstí nám Hospodin neříká jen holou pravdu. Ukazuje nám naše chyby, abychom je zbytečně neopakovali, ale současně nám nabízí východisko.

V této situaci posílá Hospodin ke Gedeónovi svého posla. Ten ho zastihne (plného strachu a vzteku), jak mlátí obilí v lisu na víno. Schovává se ve vinici a tam v jámě narychlo mlátí  žalostný zbytek úrody, aby ho vzápětí někam ukryl. Když k němu přijde Boží posel, osloví ho: „Udatný bohatýre!" No, není to výsměch? Člověk se klepe strachem o živobytí a Pán Bůh z něj dělá hrdinu! Není to však ani výsměch, ani kritika. Je to výzva k činu. Pán Bůh nás totiž vidí nejen takové, jací jsme, ale současně vidí, jací být můžeme. Jaké možnosti a šance v nás dřímají. Jinými slovy, Pán Bůh nás vidí takové, jací bychom s jeho pomocí mohli být - a zatím nejsme. Je to stejné, jako když Ježíš osloví rybáře Šimona slovy: „Ty jsi Petr, to je skála, na které zbuduji svou církev." A přitom víme, jak byl Petr ve skutečnosti slabý a nejistý. Ale nakonec se tou skálou stal. Podobně Gedeón. Zatím se ustrašeně rozhlíží kolem sebe, zda ho někdo nevidí a neudá, že mlátí nepřihlášené obilí. Ale Pán Bůh mu říká: „Právě ty můžeš být hrdina. Právě tebe potřebuji, aby se v Izraeli něco změnilo."

Gedeonův problém je však nejen v tom, že má strach a pochází  z bezvýznamné rodiny. Daleko větší problém je v tom, že Gedeon vlastně Hospodinu nevěří. Když ho osloví Boží posel, zahrne jej tolika výčitkami a takovou kritikou, že se divíme, že se s ním Pán Bůh vůbec ještě dál baví. „Kde jsou ty časy, kdy nás Hospodin vyvedl z Egypta? K čemu jsou všechny ty slavné řeči o Boží pomoci, když nás teď celých sedm let vysávají ti mizerní Midjánci a Pánu Bohu je to jedno. Voláme k němu a on nic! K čemu je nám víra, když už pomalu nemáme co jíst a všechno nám ukradnou." Gedeon není žádný poslušný žáček z nedělní školy, který se umí krásně pomodlit. Je to rebel. Drzý mladík, který si o Pánu Bohu myslí své. A nestydí se to říct.

Ale možná  právě tady je ten záchytný bod, o který se Pán Bůh opřel. Gedeonovi totiž není jedno, že Pán Bůh mlčí a neodpovídá. Hádá se s Bohem, stěžuje si, je plný  námitek a pochybností - ale to vše znamená, že s Bohem ještě neskončil. Je plný otázek. Ale to není chyba. To je šance a možnost, na kterou může Pán Bůh navázat. Nejhorší je, když je člověku všechno jedno. Když není ani horký, ani studený. Na Gedeonovi je vidět, že pochybnosti a provokativní otázky Pánu Bohu vůbec nevadí. Jen houšť. Každou naši otázku a stížnost Pán Bůh přijímá jako příležitost dát nám odpověď. Někdy ovšem velmi překvapivou.

Gedeon si myslel, jak Božího posla zaskočí. Je si jist, že má pravdu a že zázraky už se v jeho době dávno nedějí. Chce sebrat svou hrst obilí a utéct s ní do hor jako dřív. A tu mu Pán s úsměvem odpoví: „Jdi a v této své síle vysvobodíš Izrael." A naráz je všechno jinak. Problém už není v Pánu Bohu ani v nespravedlivém světě - ale v nás. Naše otázky, náš hněv, naše rozhořčení jsou pravdivé a správné, jen se z toho nesmíme vyzout. To, co nás trápí, nespravedlnost, kterou vidíme, to vše se má stát silou, inspirací a motorem ke změně. Jen si na to všechno nesmíme pouze stěžovat, ale sami se do toho vložit a angažovat se. Jinak to nejde. Nejde stát za bukem a nebýt ochoten něco udělat. Pán Bůh má pro každého z nás připravené možnosti jak mnohé v našich životech změnit a napravit. Bůh je připraven. Nyní je to na nás. Neboť to budou naše ruce a nohy, náš čas a nasazení, naše víra a naděje, skrze které nám Pán pomůže.

A tak na začátku není vlastně třeba oplývat něčím zvláštním. Pouze tou silou, kterou již máme. Vyjděme a nebudeme v tom sami: „Já tě posílám a já budu s tebou".

Filip Gärtner