Situace ohrožení a dosažení zdraví mají nevyhnutelně náboženský rozměr, protože se při snaze o jejich pochopení nemůžeme vyhnout otázkám, co je člověk, o jaký jeho stav má smysl usilovat, jaký je jeho vztah k ostatní přírodě, jaký je smysl a účel jeho existence apod.

I v tak zdánlivě nenáboženském prostředí, jakým je současná nemocnice, se setkáme s množstvím významů, které běžně nacházíme v náboženském prostředí. Lékaři nejsou pouhými „řemeslníky", kteří by mechanicky opravovali či vyměňovali lidské „součástky", ale nevědomky splňují i kněžskou roli, kterou ti, kdo zacházejí se zdravím, měli snad ve všech dobách a ve všech kulturách. I dnes lékaři mají (podobně jako kněží) zvláštní roucho, které je znamením jejich role, hovoří (podobně jako kněží) zvláštním jazykem, laikům nesrozumitelným (latinsky), vynášejí (podobně jako kněží) výroky (diagnózy), k nimž se pacienti upínají jako ke zjevení pravdy o sobě. Lékař je navíc prostředníkem (pontifikem) mezi lidskou sférou a jakousi sférou nadlidskou, kde se rozhoduje o bytí a nebytí pacienta, a také tím získává pacientovu posvátnou úctu.

Duchovní témata tedy nelze od otázek zdraví oddělit. Narazíme na ně dříve či později při každé starosti o zdraví, zvláště pak tehdy, když hledáme ve zdravotnických alternativách. Ty sice nebývají účinné ve smyslu pozitivní změny fyzického stavu pacienta, zato se ale většinou neostýchají naplňovat duchovní potřeby nemocných. Právě na to vědecká medicína rezignovala, duchovní záležitosti odkázala do soukromí pacientů a ponechala si jen výše zmíněné prvky a neuvědomělé kněžské role lékařů, kteří jsou „kněžími" jakéhosi povšechného a neurčitého „náboženství".

Mezi tisíci zdravotních alternativ, které vycházejí z náboženských předpokladů a působí na duchovní rozměr života pacientů, můžeme jmenovat třeba anthroposofické lékařství, farmacii a kosmetiku. Náboženskou filozofii, zvanou anthroposofie, vypracoval Rudolf Steiner (1861-1925) s touhou, aby ji bylo možné aplikovat do celé šíře života společnosti. Nejlépe se tento záměr podařil v dodnes známém waldorfském školství. Méně známá je anthoposofická medicína. Spočívá na předpokladu, že zdraví člověka je důsledkem rovnováhy jeho všech čtyř tělesných systémů. Člověk má v tomto pojetí jednak fyzické tělo, které ho spojuje s neživým světem živlu země. Kromě něj pak má stejně jako rostliny a zvířata tzv. éterické tělo, které ono fyzické tělo oživuje. Třetí, tzv. astrální tělo, je nositelem myšlení, cítění, chtění a pudů a člověk má tento typ těla sdílet se zvířaty. Od nich pak člověka odlišuje čtvrté tělo, vlastně jeho duchovní jádro, které organizuje a řídí ostatní prvky lidské bytosti. Tím, že se anthropologické lékařství snaží obnovit rovnováhu mezi systémy, které člověka spojují s přírodou, se ve své praxi přibližuje lidovému přírodnímu léčitelství.

Hlavním prostředkem tohoto alternativního léčení jsou farmaceutické přípravky, jež jsou k dostání především pod značkou Weleda. Více než ve farmacii se ale tato značka mezi neanthroposofickou veřejností uplatnila v kosmetice. Spolu s Weledou je zavedenou firmou tzv. léčebné kosmetiky i Wala, která ji vyrábí pod značkou „dr. Hauschka". Výrobky těchto firem můžeme pohodlně koupit v některé drogerii DM. Tento řetězec na trhu s drogistickým zbožím byl ostatně založen anthroposofem a anthroposofie je patrná i v jeho firemní filozofii i propagaci. Při procházce městem si tak před výklady DM drogerie můžeme připomenout, že duchovní život zdaleka není pouze skryt za zdmi kostelů, synagog a mešit, ale zanechává stopy i na místech, která obvykle s náboženstvím nespojujeme.

Zdeněk Vojtíšek