6. synod Českých leuenberských církví
6. synod Českých leuenberských církví se konal 5. a 6. 11. 2010 v Praze - Nuslích ve sboru Českobratrské církve evangelické. Hostitelská církev nám připravila příjemné prostředí. Synodu se zúčastnilo osmnáct delegátů z pěti církví a hosté, zejména zmíním představitele církví. Hlavní téma synodu uvedl v sobotu bratr Pavel Raus přednáškou a názvem Výchova k pevným vztahům.
Ve skupinách jsme pak mluvili o tom, co církev v této oblasti dělá. Páteční podvečer jsme věnovali informacím o práci evropského leuenberského společenství, německá zkratka je GEKE. Lothar Pöll, superintendent rakouské ECM a člen rady GEKE, vysvětlil, jak se tvoří dokumenty GEKE, které pak dostávají církve k vyjádření. Večer kázal při společné bohoslužbě s večeří Páně. Já jsem z té bohoslužby měla velikou radost. Považuji to za vítězství Ducha svatého, že jsme schopni alespoň v rámci leuenberského společenství vzájemně se přijímat a sdílet stůl Páně a kazatelnu.
Jana Křížová
Zúčastnila jsem se synodu církví leuenberského společenství poprvé a byla jsem velmi příjemně překvapena. Povzbudila mě aktivita lidí, kteří se věnují tomu, aby církve v naší zemi, a nejen v naší zemi, nacházely stále další možnosti spolupráce. Podle mě je velmi důležité, aby lidé v této zemi viděli spolupracující křesťany.
Líbila se mi přednáška Pavla Rause a následná práce ve skupinách. Stěžejním tématem byly vztahy - a já jsem si znovu uvědomila, že ne vždy stačí jednoduché odpovědi do lidských těžkostí a vztahů. Církev potřebuje dobře rozumět tomu, co se děje okolo nás, zaznělo z úst Pavla Rause. Musíme vědět, kdo je ten posluchač, kterému chceme zvěstovat evangelium.
Práce ve skupině byla pro mě velmi přínosná, tématem byla péče o rodiny. Důležité mi přišlo, že jsme hovořili o tom, že by církev neměla nabízet jeden ideální model rodiny, ale spíše by měla lidem otvírat hodnoty, které jsou obsaženy v Bibli.
Velmi mě oslovilo, když jsem v závěrečné modlitbě slyšela „všichni jdeme do stejného nebe". Je to pravda, máme společný cíl. Nyní jsme na cestě, kde je třeba učit se spolupracovat. Jsem Bohu vděčná, že jsem se mohla tohoto setkání zúčastnit.
Jitka Čuhelová
Právě jsem se vrátil ze synodu leuenberských církví v ČR. Jsem plný dojmů - ale ten hlavní je radost ze společenství. Ano, těšil jsem se tam, na přátele z jiných církví, na společný rozhovor. Nebyl jsem tam prvně, a tak jsem zhruba věděl, do čeho jdu. Trochu jsem se bál, že je moje očekávání příliš velké, a to bývá předzvěstí zklamání. Moje očekávání bylo ale překonáno!
Je krásné sejít se s těmi, kteří navzdory různosti tradice i názorů usilují o to, abychom dosáhli shody, abychom udělali kus k obnovení jednoty. Je to příležitost sledovat církev, jak naplňuje v praxi slovo: Pokládejte jedni druhé za přednější sebe. Učíme se to, jde nám to pomalu, ale zase jsme ušli kus společné cesty.
Letošní synod ve své diskuzní části zaměřil svou pozornost především na téma péče o různé skupiny v našich sborech - děti, mládež, osamělé, rodiny, rozvedené. Stále znovu a znovu zaznívala potřeba vytvářet živé mezilidské vztahy uvnitř sborů. Nic nenahradí živé společenství fungující v celém svém záběru. Vztahy přátelství, mezigenerační vztahy, vztahy této široké rodiny. Jsou to vztahy, které pochopitelně přináší různé těžkosti, ale každá překonaná těžkost vede k větší jistotě a hloubce vztahu, stejně jako v manželství, které je v mnohém obrazem vztahů v církvi. Velmi se mi líbilo, když kdosi řekl, že církev umožňuje „adoptivní vztahy".
Shodli jsme se, že se pokusíme vytvořit pro rok 2014 společné „ranní chvilky". Jistě by se našlo dostatek důvodů, proč to nedělat. Převážila ovšem chuť po tomto viditelném projevu jednoty, kterou mezi sebou církve leuenberského společenství mají. Chtěli bychom tento společný projekt využít i k tomu, aby se naše církve sblížily i na jiných rovinách, než které může nabídnout společný synod. Chceme například doprovodit tyto společné „ranní chvilky" také tím, že pisatele zamyšlení představíme v našich církevních časopisech, případně pozveme na naše bohoslužby nebo církevní setkání. Věříme, že spojení zamyšlení na každý den s osobním kontaktem bude velkým krokem na společné cestě.
Radim Škaloud
Co mne na Leuenberském synodu zaujalo? Povzbuzení z různorodosti, téma vztahů tak široké, ale přitom tak důležité, noví lidé, to co se děje mimo naše společenství, chuť něco dělat společně. Projekt Ranních chvilek pěti členských církví vnímám jako konkrétní „hmatatelný" návrh. Škoda, že mají doporučení synodu tak malou důležitost v očích členských církvích, alespoň, jak se mi to jeví jako nováčkovi, který byl letos poprvé delegátem za ECM. Pro sebe a svoji službu jsem přijal řadu druhotných podnětů, které ke mně přicházely během synodu z mnoha různých stran, a to mnohdy aniž bych si uvědomoval jejich přímou souvislost s naším jednáním. Nicméně je dobře, že tato setkávání napříč denominacemi existují a utužují vztahy, a dokonce jsou druhým zemím příkladem, jak by leuenberská konkordie mohla v praxi fungovat i v dalších zemích.
Pavel Wittner
